Média nás denně zavalují lavinou děsivých informací o vlnách uprchlíků znásilňujících a vraždících naše ženy a děti. Naše civilizace se zdá býti ohrožena a podle mnohých už začala kolabovat. Své dílo prý musíme bránit. Můžeme však tvrdit, že je Evropa naše?
Pomiňme nyní fakt, že většina z nás ještě imigranta nepotkala a v blízké době pravděpodobně ani nepotká.Uprchlíci v Evropě skutečně jsou a pro několik zemí jsou reálným problémem. U nás tomu tak zatím díky výhodné geografické poloze není a tak se musíme vypořádat „pouze“ se strachem. Ten je způsobený zejména nedostatkem informací, který zákonitě vede k vytváření pověr a vzestupu jejich extrémistických tvůrců. Ti informační vakuum vzniklé díky nečinnosti vlády a většiny médií rádi zaplni vlastní verzí událostí a dozvídáme se tak například o Afričanech znásilňujících na potkání švédské ženy.
Nezáleží na tom, že Švédové ve skutečnosti mají k imigrantům nejvřelejší vztah v celé Evropě. Důležité je ochránit naše děti! Že jim nic nehrozí? A co když jo?! To přeci nebudeme riskovat, ať si hezky migranti táhnou zpátky domů a jestli jsou tak dobří, jak nám tvrdí sluníčkáři, tak si můžou vytvořit vlastní Evropu tam. Stejně jako jsme to udělali my.
Zde ovšem začíná zajímavý problém. Jaký podíl ve skutečnosti mají současní Evropané na tom, že je naše domovina společně se severní Amerikou tím nejlepším kusem světa pro život? Co každý z nás musel udělat pro to, aby měl každý den dostatek vody i jídla a jistotu, že nás na ulici nezastřelí, nebo nevyhodí do vzduchu?
Nemuseli jsme kvůli svému štěstí přejít poušť, ani přeplout moře. Nemuseli jsme v dětství hladovět ani chodit desítky kilometrů pro vodu. Nepracovali jsme celý život na farmě s vírou, že jí po nás jednou zdědí naše děti, aby nakonec přišel Islámský stát a vše nám sebral. Skutečnost je taková, že se většina z nás narodila v moderní nemocnici a už zde dostala více péče než většina lidí ve světě za celý život a naším největším životním problémem je jestli jít v pátek do hospody a nebo koukat na reprízu 2447. dílu Ulice.
Nemáme o nic větší právo na život v Evropě než Syřané nebo Eritrejci kromě toho, že jsme měli více štěstí. Tento kus světa je skvělý díky výhodným podmínkám a našim předkům, kteří je dokázali využít. Nedosáhli toho však tím, že by se před světem uzavírali. Naopak se ho rozhodli využít (rozuměj vydrancovat) a tak se díky severní Americe rozloha západní civilizace ztrojnásobila a zbytek světa se stal zásobárnou pohánějící jejich pokrok. Obyvatelé těchto zásobáren si později uvědomili, že to není úplné fér a nakonec Evropu dotlačili k tomu, že se kolonií vzdala, i když to nebylo bez boje. Dnešní imigrační vlna má ostatně kořeny právě v tomto období.
Evropa není nafukovací a samozřejmě si nemůže dovolit přijmout každého, kdo o to požádá. Nikdo se o to ani nepokouší. Drtivou většinu uprchlíků vracíme zpět do zemí, ze kterých přišli. U některých uprchlíků to však nejde pokud je zároveň nechceme odsoudit k smrti. Těmto uprchlíkům musíme pomoci bez řečí o tom, že si rozvrátili vlastní zemi a teď přichází rozvrátit i tu naší. Oni totiž za rozvrat vlastní země z větší části nemohou stejně jako my nemáme rozhodující zásluhy na úspěchu našeho kontinentu.
